DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Historie
 
 
 
 

 

Projev ing. Bohuslava Němce k 90. výročí organizovaného fotbalu v Zámrsku

Vážení sportovní přátelé,

vážení ať současní, či bývalí fotbalisté,

vážení hosté, vážení jeho zámrští příznivci

 

 dovolte, abych i já Vás jako bývalý hráč a dvakrát i trenér tohoto klubu co nejsrdečněji ,pozdravil a popřál vám při dnešním setkání se současnými , ale hlavně vašimi bývalými spoluhráči, či příznivci příjemný pobyt, dobrou náladu a také milá a příjemná setkání   pokud jsou zde přítomni jako hosté i s bývalými protihráči při příležitosti oslav téměř stoleté tradice sportu v naší obci. Záměrně   říkám sportu a ne jenom kopané, přestože se scházíme právě u fotbalu. Proč? – rád vysvětlím. 

 ,Jsem přesvědčen, že mnozí z vás ,hlavně Ti mladší, nebo odjinud přestoupivší hráči o těch začátcích klubu do kterého přestoupili, aniž bych jim to měl za zlé a chtěl někoho podceňovat z neznalosti, toho mnoho o této historii nevědí, protože ono není v současnosti z čeho informace čerpat. Některé kroniky nám vzala před lety velká voda a kopie neexistují a ti kteří by věděli, bohužel už nejsou mezi námi.
Vím, že existuje řada i písemných dokumentů, řekněme zpráv k různým výročím   jak to se vznikem klubu bylo, ale když si je přečtete pozorně, zjistíte , že každá tu historii vykládá jinak. A tak já jako ne zámrský rodák, někteří tomu říkají navátina, či naplavenina zato však nezatížena žádnými osobními, či jinými vazbami jsem si řekl, že bych mohl pro tento klub ještě něco udělat, přičemž jsem měl na mysli, zjistit a v písemné formě dochovat co nejpravděpodobnější verzi o této historii. Tato myšlenka mě napadla již po té, co jsem měl to štěstí, že jsem byl v týmu, který připravoval v roce 1969 padesátileté výročí založení klubu a ještě mohl kroniky mimo jiné perfektně vedené přečíst. A právě tyto kroniky mě svojí precizností a obsahem z kterého přímo čiší nadšení a věrnost tomuto klubu inspirovaly k tomu, že jsem se jeho počátky začal hlouběji zajímat. Něco jsem si z nich zapamatoval, něco opsal, či okopíroval. Navíc jsem v té době před čtyřiceti lety mohl ještě pohovořit s několika pamětníky a pár informací od nich také získat. Bylo to také v době, kdy se zámrský fotbal nadechl k nové etapě – etapě nové prosperity a to nejen co do budování lepšího zázemí, ale také dosahování lepších výsledků. Když jsem si znovu všechno prošel a tak nějak chronologicky uspořádal, dospěl jsem k verzi která jistě není zase stoprocentní, ale věřím, že se hodně přibližuje skutečnosti a o tu bych se s vámi nyní chtěl podělit.
Doufám, že to pro vás nebude nudné povídání   a možná že díky jemu   o něm a teď oslovuji ty mladší a současné, získáte ještě více toho srdíčka k našemu oddílu, tak jako řada nás starších, i když si to mnozí o nás třeba nemyslí. Za sebe však mohu říct, že jsem v tomto klubu prožil nejprve aktivní nádherné sportovní období v letech 1958-1968 ve skvělé partě převážně výborných a charakterních kamarádů,což jsem snad i vyjádřil v kronice této party, která zde koluje a zaznamenala vše na co se nezapomíná a z takovéhoto vlaku se i těžko vystupuje.-----
Promiňte, ale teď trochu něco osobního:
Dědci – Jardo Matoušků, Pepíku Kvapile, Pepíku Lohniský, Jirko Novotný alias Torpedo, Slávku Merklů, Honzo Bartáků, Mirku a Tondo Novotní, Jirko Ropků, Mirku Minářů, Ervíne Perthene, Láďo Matoušků, Pepíku Svatošů, Jene Žďárků, ale také hoši tam nahoře (Jirko Hájků, Milane Černý, Vašku Morávků, Pepo Houžvičků, Jirko Jiráský, Vašku Černý)   za tu partu a za vše co jsme v ní společně pěkného nejen prožili, ale také udělali velký dík. 
Vrátím se však zpět k úvodu. 
 Předně jistě většina z Vás zde dnes přítomných přicházíte v domnění ,že jde opravdu o oslavu založení jen fotbalu. Ona je to však svým způsobem pouze pravda poloviční, protože letošního roku si připomínáme hlavně devadesáté výročí založení Sportovního klubu Zámrsk, tedy SK Zámrsk, který byl založen 28.října 1919 na ustavující „Valné hromadě, která se konala v hostinci na křižovatce a jedním z jeho odborů byl i odbor fotbalový. Z tohoto důvodu je toto datum v podvědomí tradičně přijímáno jako datum vzniku fotbalu v obci, ovšem po prostudování dostupných dokumentů musíme i jedním dechem dodat  - organizovaného .
Ona je totiž první zmínka o zámrské kopané již z dob před  rokem 1910, ne však organizované, ale provozované v rámci tělocviku žáky místní školy pod vedením místního učitele a horlivého propagátora této hry pana učitele Jana Jílka.
O něco později, již v  roce 1916 bylo založeno v obci „Volné sdružení fotbalové" které by bylo možno považovat zaskutečné datum vzniku zámrské kopané, pokud by tu však nebylo jedno ale.  
 To ale spočívá v tom, že i když se ví z dochovaných dokumentů, že členové tohoto fotbalového sdružení sehráli již 16. září 1917 na hřišti Na blatech (na louce pod hřbitovem) první historické utkání se záložním mužstvem s SK z Vysokého Mýta s výsledkem 3:5 a i když následně byla tímto sdružením sehrána na tom samém hřišti další řada utkání s různými soupeři
(s SK Choceň a opětovně s SK Vys. Mýto – 5:5, nedošlo ke vzniku žádného organizovaného klubu.
Když ale hned začátkem roku 1919 prohrává Zámrsk s Českou Třebovou 16:1, bylo konstatováno, že je třeba zlepšit organizovanost a tak bylo zvoleno prvé předsednictvo do jehož čela byl zvolen jako kapitán František Žemlička.
Od tohoto dne se začalo s pravidelnými treninky na tak zvané „Obci Vraclavské“, kterou dal Obecní úřad Vraclav přípisem ze dne 17. října stále ještě jen Volnému sdružení fotbalovému  k dispozici pro kopanou.
 Mezitím však vznikl ještě v tomto Volném sdružení fotbalovém oddíl ženské házené a zřejmě z tohoto důvodu tak bylo zřízeno   další hřiště „Na Ovčácké", které dostal klub k dispozici od zámrského velkostatku a tady se hrála také házená. Současně ale vzniká   i potřeba lepší a řádně řízené organizovanosti těchto oddílů a tak ještě v říjnu 1919 se mění název a vzniká Sportovní kroužek (SK), ovšem opět bez jakékoliv oficielní ustavující ceremonie.
 
Ta přišla až 28.října 1919, kdy tento kroužek slaví jednoleté trvání samostatnosti Československé republiky tím, že uprostřed vsi na obecní zahradě zasadil „Lípu svobody". Večer se pak pořádal přátelský členský večírek v hostinci „Na křižovatce“, který byl zakončen ustavující valnou hromadou (VH), na dlouhou dobu se stabilním názvem - Sportovního klubu. Od této VH je zahájena řádná činnost SK Zámrsk. Do jeho čela byl zvolen již zmíněný pan učitel Jílek. Dále byl zvolen místopředseda, jednatel, devět členů výboru a kapitáni dosavadních odborů – tedy fotbalového a ženské házené. Pokud se týče fotbalu historicky se prvním kapitánem zámrských fotbalistů stává pan Sláva Akrman.
 Termín této ustavující valné hromady
28.říjen 1919 je tedy následně přijat i za oficielní datum vzniku organizovaného fotbalu v obci .
Výbor hned od začátku pracuje svědomitě a tak již v listopadu 1919 se zabývá stanovami klubu, je otevřena klubovní místnost a v prosinci téhož roku má již vlastní razítko. V roce 1920 jsou přijata usnesení o klubových barvách, kterými se stávají modrá a bílá a tyto jsou ctěny a užívány až do roku 1996, kdy v nových politických poměrech přicházejí do sportu i v nižších soutěžích sponzoři.
 Sponzorem našeho SK se stává KBT Vysoké Mýto, klub se přejmenovává na KBT Zámrsk a od 1.7.1996 se stává názvem oficielním) a i když tento sponzor pomohl zachránit existenci klubu zároveň se přestávají ctít   klubové barvy a víme, že dnes naše mužstva nastupují i v barvách šedých až černých..
 Dále bylo v témže roce 1920 přijato usnesení o klubovém odznaku, který byl vydán v srpnu téhož roku a pokud je mi známo do dnešních dnů se údajně žádný nedochoval. Pokud jej snad někdo z přítomných vlastní, poprosil bych toho šťastlivce , aby nám jej umožnil alespoň pro historii ofotografovat a to nejlépe přihlášením se u pana Jaromíra Švece.
Klubové odznaky dále byly vydány k 10. výročí, tedy roku 1929, které se nejvíce přibližují původnímu odznaku a ještě dnes jich několik mezi bývalými hráči existuje. Dále byly odznaky vydány k 50. výročí v roce 1969 ve dvou variantách. První ve velikosti i podobě původního odznaku, druhá varianta ve velikosti podstatně větší a v jednodušším provedení.
Organizovaný fotbal je tedy od VH (1919) s malými přestávkami činný do dnešních dnů.
Je tedy co oslavovat,
 protože nejen vydržel, ale stále byl organizovanější i přesto že v průběhu těch devadesáti let prošel mnohými změnami, které byly vyvolány většinou vnějšími vlivy, ale   někdy i malichernými půtkami uvnitř klubu, ale naštěstí vždy k dobru další činnosti překonány.
 
Vezměme to však chronologicky po pořádku. Faktem je, že po založení SK Zámrsk, sehrává jako jediné vesnické mužstvo v širokém okolí řadu utkání s řadou městských mužstev jako byla Choceň, Vysoké Mýto, Holice, Pardubice, Chrudim, Přelouč, Česká Třebová a to v rámci Východočeské župy fotbalové. V roce 1923 však Východočeská župa zaniká v důsledku krize kopané v celé republice a od této chvíle se hrají pouze přátelská příležitostná utkání. To trvá až do roku 1937, kdy SK vstoupil do obnovené Východočeské župy fotbalové a od té doby se fotbal hraje v obci s malou pauzou dodnes. Aby byla dána záruka stabilního hřiště dochází k tomu, že v roce 1946 pronajímá Národní výbor klubu,   pozemek, „Na obci“ mezi řekami za 1200.- Kč ročního nájmu. Od té doby se zde hraje dodnes, když původní louka se  změnila od té doby na pěkný sportovní stánek, na který si v minulých letech přijela zahrát i taková mužstva jako druholigový Hradec Králové, divizní Chrudim, či Choceň, protože zde měla lepší terén pro přípravu než na svých hřištích. Ta proměna na pěkné fotbalové hřiště, téměř s kompletním zázemím však nepřišla sama sebou, bylo třeba vykonat hodně práce, jak od hráčů, tak i příznivců, aby měl dnešní podobu. Ono to šlo dosti pomalu, protože bylo hodně překážek a hlavně málo peněz.
 Až do roku 1954 byl přístup na hřiště pouze od továrny a hráči se přestrojovali na chodbě řeznictví u Brandejsů, nebo v budově vedle staré pošty – naproti hospody“ U Pilnáčků“. Později, zřejmě  v době, kdy se začaly v rámci župy hrát zápasy pravidelně, nebylo únosné, aby šatny pro mužstva byly v soukromém domě a tak se hráči přestrojovali v sokolovně v hostinci „V Podskalí“ a z tohoto důvodu, aby byl přístup z opačné strany a na hřiště bylo blíž, byla v roce 1954 vybudována v místě dnešního mostu dřevěná, ani ne metr široká lávka. Ta nebyla příliš únosná a v okamžiku, kdy jen malinko stoupla voda nad normální průtok museli hráči projít vodou, protože ta se již pod jediným hráčem prohýbala tak, že po kotníky se šlo vodou, při větší vodě to bylo ještě horší, ale to si ještě řada z nás tady přítomných pamatuje, třeba to, že jsme na hřiště šli v dresech, ale bosí, abychom si nenamáchali kopačky a teprve po přejití lávky jsme se obouvali.
   V důsledku politických změn v republice dochází v roce 1948 ke změně názvu na Sokol Zámrsk, ale již v roce 1953 direktivou z vyšších míst se mění na DSO (Dobrovolná sportovní organizace) Sokol a konečně v roce 1957 na Tělovýchovnou jednotu Sokol (TJ Sokol).
 Lávka sloužila až do roku 1963, kdy byla nahrazena nynějším mostem. Ten má také svoji historii.
 Totiž, několik roků před tím byl vystavěn Správou a údržbou silnic nový most přes Loučnou u dnešního penzionu a po této stavbě zůstaly dva ocelové nosníky dostatečné délky i profilu na to, aby přemostily řeku v místě stávající lávky. Tyto nosníky nikdo neodvážel, zdálo se ,že o ně není se strany SÚS zájem, navíc byly složeny volně přístupné. No, a tak se zrodil plán tyto „znárodnit“- scizit a tak si pomoci celkem snadno k mostu. Pracovat se muselo velmi rychle, aby vše bylo co nejméně nápadné a tak se sešla dost velká brigáda z hráčů i příznivců a základní konstrukce mostu, byla během víkendu hotova.Mezi nosníky jako mostovka byly položeny pražce, které nám poskytla stanice ČSD Zámrsk. Byla to dobrá akce, neboť hřiště se stalo přístupné i větším vozidlům , což usnadnilo v budoucnu výstavbu kabin, hlavně při dovozu stavebního materiálu a nebo vjezdu těžké techniky při různých akcích , ale hlavně v roce 1995 při vyrovnávání hřiště, ale i přístavbě klubovny, různých kulturních akcích a i již dnes tradičního turnaje.Z našeho pohledu to byla výborná akce, až na to, že krátce po zabudování byla po nosnících hrozná sháňka a přišlo i na policejní vyšetřování, naštěstí s dobrým koncem.
 V úvodu jsem řekl, že je co oslavovat neboť:
-           Devadesát let téměř nepřetržité činnosti a překonat mnohá úskalí vyžadovalo v tehdejších podmínkách hodně úsilí  a práce mnoha lidí, aby klub vydržel.
-          Fotbal byl v průběhu těch devadesáti let  převážně úspěšný.
-          Umožnil soutěžně hrát a tím se i sportovně vyžít mnoha hráčům nejen ze Zámrsku, ale i okolních vesnic, kde žádný takový klub nebyl ( Vraclav ,Dobříkov, Týništko, Jaroslav)  
-          příznivcům poskytl pravidelnou a dobrou zábavu, o čemž svědčila početně navštěvovaná utkání. 
 
Klub míval i dvě mužstva seniorů, dorostenecká a žákovská mužstva, takže se v týmech vystřídala početná řada hráčů. Je podloženo, že se v seniorských týmech za toto devadesátileté období vystřídalo více jak 200 ale statistik ve všech týmech včetně mládežnických to za toto období bylo více jak 400 hráčů. Je to ohromný seznam jmen, z nichž mnozí již mezi námi dnes bohužel nemohou být a přitom mnoho z nich bylo kromě toho, že aktivně fotbal hráli i nesmírně obětavými funkcionáři , kteří zasvětili kus svého života tomuto sportu u nás.
 Snad mně dáte za pravdu, když za všechny připomenu na prvém místě jméno : Josefa Brandejse.
 Vím,že bych mohl jmenovat takových obětavců více, ale protože si myslím, že každý z nás, který v tomto klubu hrál a je nezaujatý si vzpomene nejen na Pepíka, ale že se mu vybaví taková jména, jako byli pánové František Kováč, Oldřich Soušek a F. Mudrich, kteří byli i letitými předsedy klubu.
Nelze nevzpomenout ani na pana řídícího v místní škole pana Alberta  Richtra, neúnavného propagátora fotbalu v Zámrsku, ale také přísného, ale spravedlivého kritika jak nás hráčů, tak celého oddílu, což vyjadřoval týden co týden v oddílové skříňce kvalitními referáty doplněnými vtipnými a trefnými kresbami.
 Je i řada dalších , kteří měli velkou zásluhu na tak dlouhodobé existenci fotbalu v obci. Bohužel ten dík za jejich činnost jim můžeme poslat již jen tam někde nahoru.
   Mám radost, že ho můžeme stále vyslovit panu Janovi Ždárkovi, dlouholetému vedoucímu prvého mužstva z let 1959 – 1970 a spoluorganizátoru výstavby kabin v roce 1965 – 1968 a je i známo, že za svým cílem kabiny prosadit, musel proti mnohým v tehdejším zastupitelstvu usilovně bojovat . 
 Velkou radost máme také z toho, že stále můžeme pozdravit nejstaršího žijícího bývalého dlouholetého hráče- výborného brankáře pana Zdeňka Bilíka, který kromě fotbalu vedl v Sokole cvičení a vím z různých diskuzí, že na něj jako cvičitele jeho tehdejší cvičenci stále vzpomínají a že mu dnes mohu nejen za sebe a současný výbor ale také za všechny bývalé jeho cvičence popřát tolik zdraví, aby mohl být přítomen následnému výročí - stoletému.
Stejně tak s radostí připomínáme, i když o trochu mladší, bývalé zámrské hráče - pány Jiřího NovotnéhoRadovana Touška – dnes z Vysokého Mýta, dále bývalé hráče z Týništka, pana Václava Černého, dnes žijícího ve Starém Městě pod Sněžníkem, Evžena Kindermana dnes ze Džbánova a pana Zdenka Sýkoru, dnes žijícího na Moravě: pánové ještě jednou srdečně zdravíme a vítejte. Nesmím zapomenout ani na místního Josefa Svatoše, který dlouhá léta byl kapitánem prvého mužstva a po ukončení aktivní činnosti se naplno věnoval práci ve výboru, kde byl 21. července 1965 zvolen předsedou oddílu a při výstavbě kabin 1965 – 1968 působil jako stavbyvedoucí. Ještě bych mohl  jistě jmenovat i další  a další, ale protože se obávám, že stejně bych někoho buď z neznalosti a nebo začínající zapomnětlivosti   jmenovitě neuvedl, tak se jmény končím, ale pokud jsou zde snad i Ti, kteří si myslí, že již patří do této kategorie, stejně upřímně jim přeji společně s výborem ještě hodně zdraví a dlouhá léta u sportu, i když třeba jen televizního a stejně jako těm jmenovaným chci poděkovat sice krátce, ale upřímně takto:
 Pánové díky za základy které jste položili, abychom my mladší v dalších letech mohli dál na těchto stavět a ti současní již pro Sokol nejprve vybojovat a do dnešních dnů, pod novým názvem KBT Zámrsk a následně od druhé poloviny roku 2006 SK Zámrsk až do dnešních dnů celkem úspěšně držet I.B. třídu.
Ale zpět k tomu jak po založení klubu se tento dál vyvíjel.
V uvedeném počtu hráčů byla převážná většina hráčů dobrých, ale byli i tací, kteří o něco převyšovali svou hrou i talentem spoluhráče a samozřejmě, že neunikli t. zv. lanařům z vyšších tříd a do těchto klubů odešli - jistě ne za penězi, ale v dobré víře, že by nakonec mohli hrát i za kvalitnější mužstva. Z těch starších již zmiňovaný pan Z. Bilík, který hrál za železničáře Choceň. Z dalších mladších generací bratři Tonda a Mirek Novotní, otec a syn Josef a David Zahradníkovi, Karel Martinec, Luděk Novotný a Víťa Trunec do Spartaku V. Mýto,  na vojně se uplatnili v místních klubech A. Novotný v Postoloprtech, kde hrál krajský přebor, Pepík Toušek ve Zvolenu v Dukle a K Beran v Cerhovicích u Plzně.
Další si svými výkony řekli o nominaci do okresní jedenáctky:
    v roce 1964 Bohuslav. Němec,
    v roce 1991 Jiří. Pospíšil a Jaroslav. Stratílek.
Dovolte mi, abych vzdal také hold i mnohým z těch, kteří svými výkony byli rovněž silným lákadlem pro kluby z vyšších tříd, ale kteří zůstali věrni modrobílým barvám a nepodlehli svodům hrát ne za slavnější, ale známější mužstva. Podle toho, co vím, bylo jen málo hráčů našeho klubu, kteří by nebyli osloveni některým klubem z vyšších tříd, aby přestoupili, ale oni zůstali. Za všechny mi dovolte jmenovat alespoň dva - Josefa Lohniského a Jardu Matouška, o kterých toto vím stoprocentně. 
 Obecně lze říci, že prakticky od počátku zámrské kopané se zde hrál po celou dobu jeho dosavadní existence hlavně v pionýrských začátcích díky určitému talentu a umu hráčů fotbal dobré úrovně a na tehdejší soupeře to stačilo. Postupně se však jeho úroveň zlepšovala a hlavně po válce, pokud chtěli naši fotbalisté stačit ostatním týmům, bylo nutno kromě toho přirozeného talentu a umu přidat hlavně v přípravě, pod odbornějším vedením a tak mi dovolte připomenout i ty pod kterými mužstva sbírala úspěchy – trenéry
Nutnost trenovat nastala již po roce 1960, když naše áčko postoupilo do okresního přeboru a kdy byla i reálná šance postoupit do I.B. třídy. Pomoci nám přišel zásluhou lobismu A. Novotného nejprve pan F. Staněk z V.Mýta a po něm pan Kopecký. Tito pánové měli velkou zásluhu na tom, že naše mužstva pod jejich vedením začala hrát kvalitní fotbal s mnohými úspěchy, že držela krok s mužstvy městskými jako Choceň, Vysoké Mýto, Letohrad, Králíky a pod. Pod jejich vedením se hra zkvalitnila, bohužel z různých osobních i zdravotních důvodů museli oba trénování dost záhy ukončit. Na štěstí v té době byl z vojny již A.Novotný se zkušenostmi hráče Sp. V. Mýto( I. A.tř.) a Postoloprt ( krajský přebor) a ten se trénování na delší dobu úspěšně ujal a dokonale je nahradil. Tím v podstatě nastalo období trenérů z vlastních řad, tedy z řad hráčů, kteří ukončili aktivní činnost, ale své zkušenosti byli dále nezištně ochotni dávat svému klubu. Těmi prvními bez uvedení časové posloupnosti byli následující hráči:
- na dlouhá léta, obětavě na každý trenink i zápas z Pardubic nezištně   dojíždějící J. Lohniský, který mnoho sezon byl s mužstvem velmi úspěšný a držel jej po většinu v horní polovině tabulky. Hráči pod jeho vedením rádi hráli a do dnes jsou jeho přáteli.
- dále velmi úspěšný s dorostenci, které na dva roky dovedl až do krajské soutěže - M.Dostál, který byl tak úspěšný, že v roce 1990 byl vyhlášen nejlepším trenérem okresu za rok 1989.
- B.Němec, pod jehož vedením se vrátilo A-mužstvo po jednoletém působení zpět z okresní soutěže do okresního přeboru.
- J.Zahradník, který dovedl mužstvo spolu s B.Němcem k branám I .B. třídy a po jeho odchodu s R. Páralem až do ní.
 Mohl bych jmenovat, pokud bych je znal i další   a další - mladší až po ty dnešní, kteří trenovali, nebo trenují již v době, kdy se zde IB. třída hraje. I díky jim se produkuje dobrý fotbal, a snad mi dáte i za pravdu, na pěkném terénu hřiště, za jehož udržovaný a pěkný stav si současné vedení zaslouží také uznání.
Ještě než ukončím tuto kapitolu přání a díků , tak mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. V úvodu jsem připomněl historicky prvního kapitána pana Akrmana, který je trvale zapsán do historie naší kopané. V té souvislosti jsem si uvědomil, že však v celé té devadesátileté historii těch kapitánů bylo více, jejichž jména neznám, nejsou nikde zaznamenány a tak já bych to chtěl trochu napravit tím, že zde připomenu ty pod kterými jsem s mnoha jinými hrál já. A doufám , že mně dají moji spoluhráči za pravdu, když zde uvedu dva, za jejichž zodpovědného a obětavého kapitánování jsme zde hráli. Za sebe chci říci, že i když kromě Zámrsku   jsem hrál ve více mužstvech a nejen fotbalových, musím konstatovat že nikde jsem nepoznal lepší. Snad ani nemusím napovídat, ale byli to v mém případě nejprve bojovný a obětavý Josef Svatoš a po něm se stejnými vlastnostmi, navíc diplomatický Josef Lohniský. Pod lepšími jsem nehrál.
 Chlapi dík, byli jste kapitáni s velkým K.,
Ale to už jsem se dostal ve svém bilancování do sedmdesátých let, které si již mnozí z vás zde přítomných pamatují, tedy do doby, kdy se již v našem klubu pevně na delší dobu zabydlel „Okresní přebor“. Hrálo jej prvé mužstvo, složené z nejlepších zámrských hráčů a doplněné o další z okolních vesnic (Vraclavi, Týništka, Jaroslavi, Dobříkova), kde se fotbal v té době ještě nehrál. Těmito příchozími z okolních vesnic však došlo k tomu, že byl nadbytek hráčů a tak z iniciativy Josefa Brandejse je založeno B mužstvo, které hrálo celkem úspěšně Okresní soutěž 
 V Zámrsku se začal hrát opravdu dobrý fotbal s kvalitními mužstvy, které k nám sice rádi jezdily, ale neustále na nás vznášely kritiku za nedostatečné zázemí (strojení na hřišti, nemožnost umytí, o sprchování ani nemluvě, natož teplou vodou a tak aby nakonec nedošlo k tomu, že bude naše mužstvo kvůli tomuto nedostatku z přeboru vyloučeno dochází v roce 1965 na podzim po úporných jednáních s výstavbou kabin, když projektovou dokumentaci zpracoval zdarma Josef Lohniský, přičemž projekt byl vypracován tak, že obsahoval kabinu domácích, hostí, rozhodčích, sklad materiálu, záchody a sprchy. Řízením stavby byl pověřen Josef Svatoš, shánění materiálu si dobrovolně vzal na starost pan Jan Žďárek. Za úžasné podpory příznivců kopané i samotných hráčů, probíhala výstavba  celkem úspěšně. 14. září se začaly kopat základy a v prosinci kabiny stály ale protože termín dokončení stavby byl šibeniční vzhledem k nutnosti dodržení časového limitu čerpání finančních prostředků byli zodpovědní pracovníci (J Svatoš a další) pod velkým tlakem. Tenkrát se těžko sháněl materiál, nebyly cihly a abychom je vůbec mohli dostat museli jsme do cihelny na Vraclavi dodat dva brigádníky. Těmi se stali nakonec pan Dostál , otec M. a P. Dostálových a pan Hebký z Týništka.  A takových překážek bylo více, o čemž by snad nejlépe mohl pohovořit J.Svatoš. Dnes si už jen těžko málokdo dovede představit, nejen za jakých podmínek se stavělo, ale i to jaké nadšení v nás bylo, když jsme je mohli začít užívat. Kabiny byly předány k užívání v roce 1968. Jejich existence ještě více zvýšila touhu tehdejších hráčů ať prvého či druhého mužstva po co největším úspěchu, přičemž prioritou byl postup do I.B. třídy. V té době opravdu hrálo 1. mužstvo pěkný a kvalitní fotbal a několikrát mělo opravdu dobře nakročeno přebor okresu vyhrát a vytoužený postup uskutečnit, ale postup unikl buď o bod, nebo o dva a v jednom případě také o skore. Postup nám překazily v té době preferované vojenské celky, tedy Dukly, v našem případě to byla Dukla Červená Voda a Dukla Česká Třebová, kde ve všech těchto mužstvech hráli hráči většinou z vyšších tříd, kteří do nich byli převeleni z celé Československé republiky (ještě ze Slovenska). Velkou překážkou pro naše mužstvo byla i Béčka Vysokého Mýta, Chocně, České Třebové, Ústí n. Orl., Lanškrouna. Takže tento sen se nám tehdejším hráčům nesplnil.
Po roce 1969 většina hráčů tohoto mužstva končí a přicházejí noví, kteří navazují na předchozí výsledky a to až do roku 1983, kdy klub prochází hlavně hráčskou krizí a v přeboru se umísťuje na sestupových pozicích, mužstvo mužů padá a sestupuje na 5 roků do okresní soutěže. Bohužel to samé potkává i doposud úspěšné dorostence a i oni sestupují z kraje, kde po dva roky hráli, do okresu. Návrat prvého mužstva zpět do přeboru se podařil až na jaře v roce 1988 a hrál jej až do roku 1997, kdy konečně mužstvo vybojovalo postup do I.B třídy, kterou hraje se střídavými výkony dodnes. Ještě bych připomenul, že v tomto období, konkrétně v roce 1984 byla zahájena přístavba kabin spočívající ve vybudování společenské klubovny, kuchyňky a skladu. Tato přístavba však byla dokončena   z důvodů finančních až v roce 1987. Pokud jde o stavební práce, bylo v roce 1995 provedeno vyrovnání hřiště, což bylo nutné, protože na něm byla taková propadlá místa, že největší dosahovalo i 37 cm a vše bylo prováděno bez potřebné mechanizace a při snímání a znovu pokládání trávníku byly jedinou mechanizací holé ruce. Je třeba také zmínit to, že v roce 1999 vybudovali bývalí hráči pod vedením A. Novotného naproti kabinám krytou tribunu .
 Z další činnosti lze vyzdvihnout každoroční pořádání turnaje, který má již 37. letou tradici a zvláště v prvých ročnících měl ohromnou popularitu a tím i skvělou diváckou kulisu, což se bohužel již nedá o něm říci dnes. Od roku 1992 býval oddíl spolupořadatelem turnajů Českých drah, tak zvaného Memoriálu Václava Khola, v několika posledních ročnících s mezinárodní účastí. Dále připomínám , že od roku 1976 měl klub družbu s fotbalisty KSG Stressow v bývalé NDR a že tato družba trvala až do roku 1989.
To už se však ve svém exkurzu do historie klubu dostávám do let konce minulého století a začátku nového tisíciletí a protože vím, že dění v klubu daleko pozorněji a precizněji v tomto období sledoval a sleduje a také zaznamenává pan Jarda Švec, bude dobře, když pokračovatelem záznamu o dění v klubu bude nadále on o což bych ho tímto žádal. Jsem přesvědčen o tom , že ho moc přemlouvat nemusím, protože po té, co jsme spolu zpracovali kroniku z období let 1962 – 1968 se mi již svěřil, že o tom uvažuje a že má již o náplň letošních zimních večerů postaráno. Takže Jardo přeji hodně trpělivosti , je to dosti náročné , ale to ty již víš z naší společné práce na kronice let 1962 – 1968.
Ještě než skončím mám jednu poznámku: Pokud by se snad někomu zdálo, že jsem zde uvedl hodně jmen, tak chci ubezpečit, že to není proto, abych se někomu zavděčil, ale je to můj názor, že když po devadesáti letech víme, kdo to byl pan učitel Jílek, pan Ackerman, či pan Žemlička, mohou i Ti po nás vědět, kdo byli těchto průkopníků kopané v naší obci pokračovateli a kdo na jejich úsilí navázal, aby ten náš fotbal tak dlouho a úspěšně vydržel. Určitě si to zaslouží.
Děkuji za pozornost.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro Valnou hromadu konanou dne 31.10. 2009 v hostinci „V Podskalí“v Zámrsku u příležitosti oslav devadesáti let trvání klubu zpracoval Ing. B. Němec.